Potřebovala jsem něco víc, než být jen máma

Začalo to tím, že jsem otěhotněla. Najednou se ve mně něco přeplo a já věděla, že už se do toho nikdy nevrátím. Ale to jsem ještě netušila, jak se to stane.

Pracovala jsem v jednom luxusním hotelu v Turecku, od nevidím do nevidím plus přesčasy a přesto, že jsem svou práci měla ráda, tamnější poměry mi hodně nevyhovovaly a tedy mít dítě mi přišlo jako super nápad.

Když se pak malý narodil byla jsem jako v oparu. Tolik jsem se na něj tešila, ale když jsem na něj najednou byla celé dny sama, s plačícím miminem, mezi čtyřma stěnama, musím říct, že mi bylo často docela dost ouvej.

Po pár měsících jsme se s mužem dohodli, že takhle to dál nejde, že bude lepší přestěhovat se do Česka, abych byla blíže své rodině a kamarádům a taky jsme doufali, že tady bude mít muž lepší práci a tudíž se uvidíme častěji než dvě hodiny denně. Musím ale říct, že opustit Turecko pro mě bylo jako opustit svůj druhý domov. V Česku to navíc nebylo o moc lepší a ten stereotypní život na mateřské mě začal ubíjet. Když se pak narodila ještě mladší, má touha po něčem víc se začala ještě silněji hlásit o pozornost.

Ač své děti nadevše miluji, trávit s nimi každý den celý den pro mě bylo k nevydržení. Pořád jen řešit papání a čůrání a spinkání a pláč a křík a já nevím co ještě…. Já, věčná sluníčkářka, jsem začala být protivná a naštvaná na všechno a na všechny, nedokázala jsem pochopit ty usměvavé, vždycky příjemné a spokojené maminky.

Potřebovala jsem něco víc

Já potřebovala něco víc. Potřebovala jsem se potkávat s lidma, potřebovala jsem nějakou svou seberealizaci a tím nemyslím někam chodit na brigádu uklízet, potřebovala jsem si vytvořit něco svého, něco, kde budu paní svého času, protože s dětmi už jsem si nedokázala představit vracet se do práce a pracovat od rána do večera.

Potřebovala jsem žít část roku u nás v Česku a část roku někde v teplých krajinách. Speciálně tohle mé přání je hodně silné. Potřebovala jsem taky nějaký čas jen sama pro sebe. Hýčkat se, pečovat taky o své tělo a duši, abych pak měla taky z čeho rozdávat radost dál. Potřebovala jsem zase být více sama sebou, ne jen a pouze máma.

Existuje vůbec něco takového?

Došlo mi, že s mými požadavky to asi nebude úplně sranda něco najít, navíc jsem četla knížku Roberta Kiyosakiho Bohatý táta, Chudý táta a ta mi navždy převrátila svět vzhůru nohama. Pochopila jsem, že takovou svobodu, kterou požaduji mi dokáže dát jedině podnikání. Jsem z rodiny kde nikdo nikdy nepodnikal a tak, musím říct, jsem měla dosti zkreslenou představu, o čem podnikání vůbec je.

Vesmír ale funguje spolehlivě a často stačí jen vyslat přání a ono se nám splněné nějak dokutálí k našim dveřím.

Přála jsem si to tak usilovně, až mi do cesty přišel podnikatelský projekt, který mi byl schopen umožnit všechno, co jsem si přála.

Když jsem na něj narazila, byla jsem jak Alenka v říši divů, četla jsem si webovky, kde bylo psáno o co jde a v ten moment jsem věděla, že je to přesně pro mě.

Vstoupila jsem bez váhání a objevila komunitu lidí,

• kteří tak jako já, mají své sny a rozhodli se jít za nimi.
• kteří vždy hledají cesty, jak by to šlo, než výmluvy, jak by to ono nešlo
• kteří si rádi pomáhají a podporují a přitom se neženou do cíle, ale užívají si tu cestu a chápou, že nemohou přeskočit svůj vlastní vývoj.

Když jsem do toho projektu vstoupila, byla jsem malé kuře, které si ani nedokázalo představit podnikat, ale viděla jsem ostatní „obyčejné“ ženy, které to dokázaly a ty mi vždycky byly a pořád jsou velkou inspirací.

Mou motivací byla seberealizace a možnost žít část roku v zahraničí, ale dostala jsem daleko více, než jsem chtěla. Neříkám, že je to vždycky snadné. Ba naopak, co chvíli čelím různým výzvám, ale ten růst jak osobní tak podnikatelský mě neskutečně baví.

Přístup do naší komunity není pro každého, vybíráme si jen lidi, kteří to myslí vážně a mají své velké PROČ a touhu něco dokázat. 

Pokud uvnitř v sobě cítíš, že jsi to Ty, napiš mi své PROČ na můj e-mail usmejse@petracetin.cz a zároveň připoj odkaz na Tvůj Facebook. Bez něj (či jiné sociální sítě) nedoporučuju vůbec začínat.