Potřebuješ kopnout do zadku?

Já vím, trochu drsný název. Ale já už nemohla jinak.

Někdy už si začínám připadat docela jako cvok, jak cítím, že se mi mění vědomí a že věci, které mě dříve štvaly se mnou teď absolutně nehýbou a taktéž věcí, které štvou celkově společnost mě nechávají klidnou, protože se soustředím jen tam, kde teď aktuálně mohu něco změnit. Tuhle větu bych nejraději desetkrát podtrhla, zvýraznila tučně a nejlépe ještě zarámovala a pověsila do všech domácností. Je to totiž základ spokojeného života. Ano, jediná věta. 

Příliš často totiž dáváme pozornost tam, kde není v naši moci něco změnit a to nás natolik ubíjí, že už nás ani nenapadne anebo nemáme dostatek energie měnit to, co v naši moci právě je.

 

 

Co jediné můžeme měnit?

 

Jsme to my. Jen a jen my. Ono Michael Jacksonovo “If you wanna make a better world, first look at yourself and make the change”. Pokud chceš změnit svět, nejdříve koukni na sebe a měň.

 

Nikdy dřív mi to nedocházelo tak, jak teď. 

 

Já ve své pozici nedokážu změnit tu hru, která se děje “tam někde nahoře, protože u moci je přece jen hrstka…”. Jediné co můžu změnit je svůj vlastní život a to, abych si ho aktivně stavěla podle sebe a žila skutečně svobodně. Tím mohu inspirovat ostatní, kteří se mohou také rozhodnout žít i podle sebe a pak další a další a takhle to půjde jako domino a nakonec zjistíme, že se svět změnil a začalo to kde? Právě jen a jen u mě. Nikoho jiného. Nebudu čekat až se tam venku něco změní. To se taky nemusím nikdy dočkat. 

 

Právě teď a tady je jediná možná chvíle, kdy můžu něco změnit. 

 

Nemusím přece každý den brblat, že zase musím do práce, která mě nebaví, že se mi ráno nechce ani vylézt z postele, protože jsem znuděná životem, který se mi nelíbí. 

To, co teď žijeme tak ano, pramení z dětství a našich podvědomých programů, které do nás byly zasety, ale! Je jen a jen má zodpovědnost přestat se vymlouvat že “moji rodiče byli takoví a makoví anebo že se mi ve škole smáli (dosaďte si co chcete) a já se teď trápím”.

Tohle už není o nich, je to o nás. Nenechme svoji minulost určovat naši budoucnost do konce života. Přestaňme být oběti minulosti a druhých lidí, ”kteří se na nás napáchali nějakých škod”

 

 

Tohle už není o nich. Je to o nás. Nemůžu mít za zlé svým rodičům, že to a tamto. Mohli být sebehorší, ale vždy dělali, co uměli. A že to uměli fakt mizerně? Může být, kdo je bez viny ať si hodí korunou (tak nějak se to říká, ne? ;-)) ale teď už jsme dospělí a je jen a jen naše hloupost, že žijeme v minulosti. 

 

Je možná kruté to takto říci, ale vše co do nás někdo jiný zasel, toho my se vlastní aktivitou můžeme zbavit. A to  přesto, že je to hluboko. Většině z vás, kteří toto čtete ještě není ani 40. To znamená, že máte za sebou ani ne polovinu svého života. To tu druhou strávíte tím, že budete ukazovat ven a říkat “ale to oni za to můžou!”? Ale no tak. Už nejsme malé děti.

 

Je jasné, že někdy bychom zase chtěli. Já taky. Někdy bych zase chtěla být ta malá holka, co  nemá za nikoho žádnou zodpovědnost, dokonce ani sama za sebe ne. Někdy bych se té zodpovědnosti taky chtěla zbavit a nechat o sebe postarat jiné … Ale když odevzdáme svou zodpovědnost, odevzdáme s tím ruku v ruce naši svobodu. Mezi těmi slovy je rovnítko.

 

A proto přestaň kňourat a začni si konečně žít tak jak chceš. Ono to bude i bolet, ale my tady nejsme od toho, abychom byli v bavlnce nebo jo?

Raduj se ze života a dělej chyby a ciť se trapně a jako debil klidně ale hlavně nad tím moc nepřemýšlej, jen konej a ono se z toho nakonec stane jedno úžasné dobrodružství. Dělej to, co už tak dlouho chceš udělat…

 

A zase budeš cítit tu radost. Dětskou radost.

To přece neskončilo když jsme byli malí, tohle pokračuje, tak nebuďme zaprdění a tančeme v dešti a objevujme nové cesty a zkoumejme sami sebe, co nás vlastně baví a nesnažme se to “nějak odklepnout do důchodu” probůh….

Můžeme cokoliv jen chceme, jen si to musíme dovolit. Vesmír nám chce vyplnit všechna naše přání Jen se musíme tomu proudu otevřít. To je celé. Otevřít se tomu, že vše, co si přeju je možné. 

 

Cítit vděčnost za to, že jsem tady na Zemi a můžu prožívat a cítit a poznávat a zkoumat a ….

 

Miluju vás

 

 (dnes možná trochu moc upřímně) 

 

Jsem žena, která zbožňuje život, máma dvou malých míšených dětiček, veliká milovnice Turecka, bloggerka a svobodná podnikatelka a o tom všem píšu upřímně a s humorem sobě vlastním :) Více o mně se můžete dočíst tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.