Lék na všechny mateřské neduhy

Znáte to?

Uspáváte dítě. Nejdříve je to pohoda, těšíte se, že to prtě brzy zaspí a vy můžete mít konečně čas pro sebe. Jenže pak už to začne být dlouhé. Jediné, na co jste schopna myslet je, proboha ať už spí a já můžu jít, nechci zase dneska usnout s ním. Ale čím víc to chcete, tím více se to zdá dlouhé.  Nervozita stoupá, už to ve vás úplně vře.

A pak najednou – blik! Přestanete řešit, že ještě chcete udělat tohle a tamto, poddáte se tomu, odevzdáte se, přijmete to. Přestane vám vadit, že vás už hodinu žužlá, skáče, tahá za vlasy, … Jako tele se začnete usmívat nad svou vlastní zoufalostí. A když se uklidníte vy, pomalounku se uklidňuje i ono. Už  jen klidně leží. Vnímáte to malé tělíčko, které se k vám tulí. Jeho teplo. Jemné vlásky. Dech.

A je vám krásně. Jste tu spolu a zbytek světa je vám úplně jedno. A to je přesně ta síla přítomného okamžiku. Tohle přesně je ten klíč ke štěstí. K radosti. K naplněnému životu.

Tohle přesně chci zažívat v nové roce víc a víc.

Všimli jste si, že my mámy  máme tendenci myslet pořád na něco jiného, než co právě děláme?

Když si hrajeme s dětmi, myslíme na to, co budeme vařit. Když vaříme, myslíme na to, co ještě musíme nakoupit (třeba, každý si dosadí to své ;-)). Když nakupujeme, myslíme třeba na nějakou tu erotiku :-D a když už máme hezkou chvilku s manželem, myslíme na to, jak jsme si dneska hrály s dětmi nebo jak jsme připekly buchtu…

Třeba to tak nemáte, ale já osobně jsem zjistila, že na to celkem trpím, takže když se mě tuhle ptali, jaké mám předsevzetí do nového roku, tohle je ono.

Co nejvíce žít ve vesmíru zvaném „teď a tady“. Soustředit se na činnost, kterou právě dělám.

Znáte flow? Určitě ano, to je ten stav, který děti zažívají zcela přirozeně, jsou tak hluboce ponořené do činnosti, kterou právě dělají, že nevnímají nic  okolo. Vše ostatní pro ně přestane existovat.

Nedělají padesát věcí naráz, jak to máme ve zvyku my, mámy. Myslím, že v tomhle bychom si měly brát příklad od našich mužů. (Ups, jo fakt jsem to řekla :-D)

Milé dámy, multitasking je mýtus. Je to totální blbost. Uf, teď si dokážu představit vaše nesouhlasné vrtění hlavou, že VY to umíte, ale vězte, že neumíte, jen si to nalháváte. To je ale troufalost, co, tohle vám říkat. Zkusím vám dát jeden příklad, jo?

Přehlcení?

Představte si počítač, ve kterém máte otevřeno milion oken, všechny možné programy, dokumenty, internety, … Jak efektivní asi bude? Zvládne to všechno nebo bude úplně přehlcený? Budete muset pořád přepínat z jednoho do druhého, všechno bude pomalé, což?

No a teď si představte ten samý počítač, má ale otevřené jen jedno okno. Rozdíl, co? Všechna energie na jednom úkolu. To to najednou sviští. Wuhůů.

A přesně o to jde i v našem mozku, taky je to takový počítač.

Takže dámy, pojďme se zklidnit, přestaňme dělat padesát věcí naráz. Nejen, že nám to ubírá na efektivitě, rychlosti, výkonnosti… Ono nám to dokonce žere  i energii a okrádá o pocit štěstí a naplnění a to přece nechceme, ne?

Nedávno jsem byla na přednášce Petra Ludwiga, autora knížky Konec prokrastinace, na téma životní spokojenosti. Víte co byla první otázka, na kterou se nás diváků v sále zeptal?

„Je tady někdo, kdo chce být v životě dobrovolně nespokojený a mít třeba i deprese?“  To je  otázka, co? :-D

Spokojení chceme být všichni. Žít více teď a tady, být myslí u toho, co právě děláme je klíč, který spolehlivě otevře ty dveře. Klíčů je dost pro všechny na světě, je třeba jen natáhnout ruku… Tady je… Ať vám slouží :-*

PS: Existuje i kniha, Moc přítomného okamžiku. Ještě jsem ji nečetla, ale mám to v plánu, doporučuji i vám ;-)

PSS: nezapomeňte se ke mně přidat tady nebo tady ;-)