Jak jsem přestala hrotit mateřství aneb nebezpečné kontaktní rodičovství?

Dnes vám budu vyprávět příběh takového obyčejného šílenství, těšíte se?

Pojďme na to.

To je tak, když čekáte své první dítě a do toho vám skončí sezóna v práci a tedy máte spoooooooustu času. Ono se zdá, že je to super, ale ve skutečnosti je to velice nebezpečné, páč člověk se nechová úplně normálně, zvlášť ne těhotná žena :-)

To se tak stalo, že jsem se v dlouhých chvílích chtěla na to, co přijde řádně připravit. To jsem si asi bláhově myslela, že je něco takového vůbec možné, jinak si nedovedu představit, co mě k tomu mohlo vést.

Otevřela jsem internet a tam jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí

Třeba to, jak má vypadat ten JEDINÝ SPRÁVNÝ přirozený porod. Chápete, žádné zásahy, žádná chemie a chraň Bůh ať je to císař. To je to pak úplně v háji, protože to je ten nejhorší start do života a chudák dítě má zkažený celý život.

Taky se dozvíte jak jedině správně vychovávat dítě, aby z něj vyrostl dospělý člověk zdravý ve všech směrech, což přece každá máma chce, že jo.

Takže vařit jedině zdravě, žádné kupované blivajzy, to dá rozum a ani gram cukru, páč bude dítko hyperaktivní a to přece nechceš.

Dítě nosit na svém těle a čím víc, tím líp. Ukojí si svou potřebu blízkosti a pak bude samostatnější než ostatní děti.

Provádět s děťátkem bezplenkovku, hlídat každé jeho kyselé zaxichtění, protože to znamená, že se mu chce a máš jediněčnou šanci to chytnout. Je to nejpřirozenější, tudíž správné.

Kojit nejlépe až do samoodstavu a když to nevydržíš, jsi neschopná a kazíš dítěti život, protože v mléce je nejvíce prospěšných látek.

A spoustu dalšího.

Víte, já tyhle principy tady nechci vyvracet, pořád s nimi dost souzním, děti s námi ještě pořád spí v posteli, oba jsem nosila, kojila, tulila, mladší dokonce porodila doma, …

ALE

V tomhle všem se skrývá jedno velké nebezpečí, o kterém se moc nemluví a já mám v posledních dnech velmi silnou potřebu to sdílet se světem, protože to, co jsem tady až doteď popisovala mě dostalo do pěkných prdelkovic a nejhorší na tom je, že vím, že nejsem jediná, och kéž bych byla.

Kontaktní rodičovství, které jsem tady až doteď tak trošku (ehm, dobře docela dost) ironicky popisovala je totiž nádherný způsob rodičovství, POKUD…

… se nebere moc dogmaticky.

Vypozorovala jsem, že ženy, budoucí mámy jsou celkem náchylné (mě nevyjímaje) k různým fenoménům dnešní doby a z podstaty věci se jejich (i můj) zdravý rozum tak trošku (jak to říct kulantně) … No prostě trošku stávkuje no. :)

Snadno se pak stane, že se nám do hlavy vkrade jakýsi ideál toho, jak by to mělo vypadat, aby to bylo „dobře“ a to je pak ten stav, za kterým se pídíme. (Sláva těm, které to tak nemají, gratuluju, nebudu se zlobit, když nedočtete, třeba tu mám pro vás i něco zajímavějšího)

Myslím, že si tak úplně totiž neuvědomujeme, že kontaktní rodičovství je něco, co se dá naprosto úžasně praktikovat v komunitách, kde na to ženy nejsou samy.

Něco jiného je ale kontaktní rodičovství praktikované v bytech, kde je na to máma celý den sama, protože muž je věčně v práci a kámošky jsou ve stejné situaci. To je pak jiná.

Když pak muž konečně přijde z práce a vidí, jak je žena totálně vyčerpaná a na nervy (protože je toho na ni prostě moc) je zdeptaný taky, protože takhle si přece rodičovství nepředstavoval ani on (a taky se z něj takto může stát veliký odpůrce onoho KR). Chtěl by se vrátit z práce a najít spokojenou ženu, která se na něj láskyplně usměje a budou se těšit až děti usnou a oni budou mít chvíli si (třeba) „popovídat“ :-D

Ve skutečnosti je ale žena nasraná (pardon za výraz, ale někdy jsou ty peprnější výrazy docela dost na místě, řekla bych), že se celý den „flákal v práci“ zatímco ona tady s těma „malýma příšerama“ sotva přežila a jediné co od něho chce je, aby si je na chvíli vzal vyvenčit ven a ona měla aspoň malilinkatou chviličku aby mohla … (že by mít chvilku pro sebe?) … UKLÍZET!

Ano přátelé, UKLÍZET!  Teď to hezky přiznejte, že to tak je! :) Místo, aby si tahle vyčerpaná máma hodila nohy nahoru, ona se rozhodne uklízet, protože přece se tady nebude jen tak flákat, že jo :-D

Bože, my ženy jsme někdy fakt případy :-)

No nic, vraťme se k podstatě problému.

Kontaktní rodičovství, jak už jsem zmínila, je podle mě ten nejnádhernější přístup k dětem, ale je třeba ho brát trošku s nadhledem a praktikovat jen to, co nám dělá radost. Nemusím postavit dítě na ten nejvyšší piedestal, nemusím z něj dělat chudinku, že se nenarodilo úplně romanticky, nemusím se bát dát ho babičce na pohlídání i když je ještě maličké, protože se nemusí upínat jen a pouze na mámu, může mít více osob, u kterých se cítí dobře a v bezpečí a jeho psychickému vývoji to neuškodí.

NEMUSÍM TO TAK MOC HROTIT.

Tohle bylo pro mě docela velké uvědomění. Pro někoho možná blbost, pro mě velká věc a nemyslím si, že bych v tom byla tak úplně sama. :)

Někdy si my mámy myslíme, že na nás všechno visí a že bez nás se to neobejde. Já už jsem tuhle mylnou představu opustila, protože už mi moc dobře nesloužila a vám doporučuju přesně to samé.

To ale není všechno. Ještě tu mám takovou jednu dobrou radu (ach jak já to miluju rozdávat dobré rady :-D).

NO TAK SE MĚJME VÍCE RÁDY.

Vždyť nás to nezabije. Jednou si takhle dát za cíl být spokojená a vše, co nás o spokojenost okrádá prostě nedělat, přestat řešit, vymazat, zbavit se, oprostit se od touhy mít a dělat všechno, co si myslím, že bych měla. Právě, že neměla.

Protože když není spokojená máma… Nebude vůbec nikdo. A to prostě nechceš ;-)

PS: Chcete ještě další dobrou radu nad zlato? :-D :-D :-D

PSS: DELEGUJTE. Můj chlap je třeba v domácnosti hlavní kuchař. Nenechte se odbít! Když zjistí, jak jste mu vděčná za pomoc, udělá to příště mnohem raději :-D

PSSS: (tohle už je fakt poslední) FAKT je za to oceňte. Nechte své ego spinkat a polechtejte to jeho, dělá to divy ;-)

PSSSS: (dobře dobře, fakt už poslední :-D) V příštím článku se dozvíte, jak nebýt doma jako onuce pro všechno, ale jako princezna ;-))

Do té doby se mějte krásně a rozmazlujte se :-*