Co na Turecku miluju a co naopak vůbec?

Přiznávám, že tuhle otázku mám moc ráda, ale lidi si s ní na sebe šijí bič, protože jsem pak k nezastavení a mluvím a mluvím a mluvím :-D

Většinou se začíná tou špatnou zprávou a proto i já cítím, že nejdříve začnu tím, co úplně nemiluju a v čem si myslím, že mají Turci velké rezervy a to dobré a úžasné si nechám na konec.

 

V Turecku jsem žila pěkných pár let a jakkoliv se z počátku zdálo vše růžové, jsou jisté věci, které jsem nikdy nezkousla. Tak třeba …

Ač jsem vskutku chaotik, musím přiznat, že turecký chaos a absolutní nedostatek systému V ČEMKOLIV je někdy vážně k vzteku i pro mě a to už je vážně co říct.

Kde všude je chaos?

V institucích, na úřadech, na poště, …

Nebudu tady nudně teoretizovat a raději vám uvedu příklady z běžného života, jo?

Kdysi dávno mi z cizinecké policie poslali místní potvrzení o dlouhodobém pobytu (turecky ikamet). Šla jsem pro něj na poštu. Na poště mi řekli, že mi jej poslali do hotelu, kde jsem pracovala. V hotelu nebyl. Šla jsem znovu na poštu. Volali pošťákovi, kam ho teda odvezl. Týpek, se kterým neměli vůbec žádnou smlouvu! jim řekl, že netuší. Pak se nějak více koukli a prý je vedlejším městě na hlavní poště. Jela jsem na hlavní poštu, oznámili mi, že ho tam nemají. To už jsem se vážně smála tomu kocourkovu:-))

Nenechala jsem se odbýt a vysvětlila jsem celou situaci jinému chlápkovi, který se mě ujal. Vzal mě na jiné patro a volal několika lidem. Asi po hodině (kdy mi ale nabídli čaj a hezky se o mně postarali, budiž jim to k dobru) mě pán doprovodil dolů, kde jsem se ptala původně a můj dopis objevili na jiném místě, než normálně bývá.

K naštvání? V Turecku normálka, je lepší s takovými situacemi v hloubi duše tak nějak počítat a kdyby náhodou šlo vše hladce, aspoň bude člověk mile překvapen :-)

Zdravotnictví

Nenechte se mýlit, turecké nestátní zdravotnictví, kam se dostanou turisté je na špičkové úrovni, ale to státní? Pojďme na příklad z praxe :-)

Už je to zhruba pět let. Otěhotněla jsem. Jako prvotěhule jsem ihned hnala k doktorovi (jakoby snad těhotenství byla nějaká nemoc). Jeli jsme do státní nemocnice a já se nestačila divit. Na chodbách miliony lidí, nebylo skoro ani k hnutí a všichni čekali na doktora (trochu to přičítám tureckému hypochondrismu). Když jsem se konečně dočkala, přijmul mě doktor, který seděl za stolem pomalu v montérkách  a podpírajíc si hlavu mě poslal na odběry.

Když jsem přišla do oddělení odběrů, vzali mě do malého kamrlíku, kde mi žena v bílém, všude pocákaná zaschlou krví brala krev na koleni, které měla jak jinak, taktéž potřísněné zaschlou krví. Nakonec jsme se rozhodli, že bude přece jen lepší, když půjdeme na soukromou kliniku. :-)

Doprava

Jsou na cestách dva pruhy? Nečekejte, že vedle sebe pojedou jen dvě auta.

Červená na semaforu? No a? Nic nejede, tak jedeme my.

Řidič minibusu, který zastaví u obchodu, aby si došel pro cigára? Máte s tím snad nějaký problém?

Dvě auta jedoucí v protisměru jejichž řidiči se znají se zastaví, každé ve svém směru, aby prohodili pár slov? Je ještě někdo vůbec překvapen?

Ano, i takové situace se tu běžně dějí. O autosedačkách pro děti ani nemluvě a blinkry jsou v tureckých autech přítomná taktéž zcela zbytečně. Doporučuji stát se telepatem a naučit se řádně využívat klakson, páč kdo netroubí, nejede ;-P

Musím přiznat, že se mi horko těžko zvykalo na naše přísná pravidla, která se navíc dodržují :-)

 

Stavaření

Turecko je obrovská země. Právě proto nikdy nepochopím, proč staví takovým stylem, že jsou domy nalepené na sobě tak blízko, že si sousedi z protějšího domu mohou na balkonech podat ruce? Tedy žádné soukromí? Tohle je jedna věc, kterou nesnáším asi nejvíc a vždy, když jsme hledali byt, bylo tohle hlavní kritérium, aby to bylo aspoň trochu dál od ostatních domů.

To, že se byty nachází i v suterénéch, tedy na férovku řečeno ve sklepě, o tom ani nemluvím. Na druhou stranu, aspoň mají kde bydlet, tak proč ne.

Život podle druhých

A poslední, pro mě nelibá záležitost je, že si místní nechávají své životy docela dost ovlivňovat druhými lidmi. Přece co by na to ostatní řekli, že jo. Možná je to částečně náboženstvím, já nevím, já to totiž neřešila až do doby, kdy jsme tam s mužem přijeli s dětmi. Tehdy mi hodně začaly vadit jisté věci. Pro nás absolutní normálka, pro ně „ostuda“ či něco co „se nedělá“ a tohle já nedávám. Má svobodomyslná kebule nějak nedokáže přijmout některá omezení.

Tááák, to nepříjemné máme za sebou, pojďme na důvody, proč Turecko miluju a nedám na něj dopustit dokud budu živa a dokonce si myslím, že by ho měl každý člověk aspoň jednou v životě navštívit. :-)

Proč Turecko miluju?

Uff, čím začít, když je toho tolik?

Památky, historie, příroda

Ne, že bych byla nějaký fanoušek do historie, ale faktem je, že v Turecku se tomu člověk těžko ubrání. Památky jsou všude, kam se hnete, někdy jen tak ledabyle „pohozené“ páč je toho tolik, že prostě nezbývá prostor řešit „každý šutr“.

Proto je spousta z nich absolutně volně přístupná a vy se můžete kochat. Přece jen je Turecko kolébka civilizace, stará Mezopotámie, atd (nezkoušejte mě z historie, fakt jsem na to nikdy nebyla ;-P) Pár let zpátky jsme si udělali výlet do Gaziantepu, kterým protéká řeka Eufrat. Bylo docela zajímavé o tom slýchat celý život ve škole a najednou člověk stál TAM. Po celém Turecku je toho ale tolik, že slibuju někdy napsat článek samostatný na to, co všechno stojí za to navštívit.

Jííííííídlo

Mňááááám, myslím, že všichni, kdo kdy byli v Turecku mi dají za pravdu, že zdejší jídlo je skutečně top. Lokální ovoce a zelenina je jedna z nejlepších a nejchutnějších, které jsem kdy jedla. Jejich sladkosti jsou pro český jazýček mnohdy sice až příliš sladké, ale co se týká ostatních pokrmů, upřímně, nevíte co sníst dřív. Takové chutě, které dokáží vykouzlit turečtí kuchaři se jen tak nevidí, teda nechutná ;-)

Turecko je Mekka dobrého jídla, každé město má svůj slavný pokrm, který je nejlépe jíst v daném městě. Turci za dobrým jídlem klidně cestují do vedlejšího města. Polévkové restaurace dělají nejlepší byznys v noci. Snídaňárny jsou na každém kroku, páč turecké snídaně, ach … Nějaký chleba se šunkou nehrozí, každý správný Turek snídá paletu všemožných mňamek. V Turecku se naučíte si jídlo užívat.

Myslím, že kdyby se Turci starali o svou zem jako o svůj žaludek, byla by to země, ke které by mohl celý svět vzhlížet. Aspoň že ty žaludky maj v cajku ;-)

 

Usměvaví lidé

Turci, přestože pracují daleko více než Češi (a dokonce Čechy mnohdy prohlašují za lenochy) jsou o hodně usměvavější než my. Pracují s úsměvem na rtech a jsou neskutečně přátelští a hooodně rádi si povídají, což pro nás, uzavřené Čechy, může být někdy třeba až dotěrné. Já o sobě ale tvrdím, že jsem se narodila na špatném místě, mně v tomhle Turecko vždy vyhovovalo.

Já si ráda povídám a dodnes ráda vzpomínám, jak jsem s našim pejskem chodila na procházky po naší vesnici a vracela jsem se po dvou hodinách – najedená, napitá , mnohdy s výslužkou a ještě k tomu jsem si dobře pokecala. V Turecku normální jev. Rádi zvou ostatní, klidně neznámé lidi na čaj či na domácí jídlo. A chtějí si povídat, takže se připravte na jejich otázky, cizinci je zajímají a rádi je zpovídají:-)

Navíc jsou velmi ochotní vám kdykoli pomoct. Někdy teda až moc, jako když jsem se onehda ptala na cestu a místo, aby pán přiznal, že neví úplně přesně, chtěl pomoct tak moc, že mě navedl blbě, no ale budiž mu to k dobru, hlavně že to pán vysvětloval dobrých pět minut, jen byl prostě vedle jak ta jedle no :-D

MILUJÍ děti

Víte, já mám horkokrevné děti. V Česku by je mnozí označili za hyperaktivní rozmazlené spratky. V Turecku jsem ale byla divná já, když jsem se je snažila věčně utišovat. Jako tehdy, kdy jsem v obchodě vyřizovala sim kartu do telefonu a oni dobrých 15 minut běhali a pištěli po celém obchodě a nikoho ani nenapadlo, že by na tom mělo být něco špatně. A dokonce mě uklidňovali, že to jsou přece děti. Musím říct, že jsem se tam časem tak uklidnila, že jsem je přestala utišovat, jen proto, co by tomu řeklo okolí a světe div se, bez mého tlaku byli klidnější i tak :-)

Nááááádherné pláže

K tomu snad není co dodat. Hezčí pláže než v Turecku jsou snad už jen ty krásné bílé „kýčovité“ v Karibiku. Co se ale týká Evropy, ty turecké dlouhé a široké jsou za mě absolutně top.

Sebevědomí

Netuším, kde to berou, ale Turci vážně oplývají sebevědomím, tady se od nich máme hodně co učit. Příkladem budiž třeba toto: Češi, kteří se celý život učí anglicky a skvěle se domluví říkají, „No jo, tak trošičku anglicky umím no.“. Oproti tomu Turci, kteří umí maximálně Hello, how are you? jsou přesvědčení, že mluví anglicky a budou vám tvrdit že k tomu všemu mluví i německy :-)

Krásní muži

Vzhledem k tomu , že článek nepíšu do žádného oficiálního zdroje si myslím, že mohu zmínit i toto. Většina žen si už na letišti všimne šarmu místních mužů. Čeští muži si zase už na letišti všimnou, že jejich se jejich ženy nějak rozzářily. Jestli je to tím horkem či něčím jiným nechám na čtenářích :-)

 

 

O tureckých plusech, minusech a zážitcích bych mohla napsat celou knihu, ale myslím, že tohle by pro dnešek stačilo :-)

Jsem přesvědčená, že tuhle zemi stojí za to aspoň jednou v životě navštívit, ale většinou lidé, kteří tam jednou vkročí, se velmi rádi vracejí a já se jim vůbec nedivím.

A jak to máte s Tureckem vy? Už jste navštívili, či se teprve chystáte? Pokud máte nějaké otázky, klíďo mě jimi zavalte, pokud budu vědět, ráda odpovím. Do té doby se mějte skvěle :-)

S láskou,

 

 

 

 

 

 

 

 

Tagy:
Jsem žena, která zbožňuje život, máma dvou malých míšených dětiček, veliká milovnice Turecka, bloggerka a svobodná podnikatelka a o tom všem píšu upřímně a s humorem sobě vlastním :) Více o mně se můžete dočíst tady >>
Komentáře
  1. Michaela napsal:

    Hezký, rychlý, přehledný článek :) super
    Ráda bych si přečetla něco konkrétnějšího a dělšího o té přírodě a památkách :)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.